Událostí posledních dní probouzí ve spoustě lidí skepsi k budoucnosti. Denně jsme svědky toho, jak se něco, co se nám zdálo pevné jako skála, pomalu hroutí k zemi. Tento vývoj není překvapivý. Generace současná i generace našich rodičů žily po několik desetiletí v podmínkách ekonomické prosperity a relativního blahobytu, aniž by si plně uvědomovaly, že se jedná o výjimečný a historicky nestandardní stav. Pokud opomineme destabilizaci událostí na Balkáně a občasné pletky velmocí s vidinou posilněné svého postavení, vyspělé západní demokracie se v uplynulých dekádách vyhnuly rozsáhlým vojenským střetům. Tato situace vytvářela dojem, že globální společenství dospělo do fáze trvalé stability, a že zásadní konflikty jsou spíše výjimkou než pravidlem. Ve skutečnosti však šlo pouze o iluzi, která nám bránila nahlížet svět v jeho autentické podobě. Tato iluze nám bránila vidět svět, který byl popsán společenskosmluvním teoretikem Hobbesem. Ten se na něj díval jako na stav, kdy je jeden druhému vlkem. Tento stav je charakterizován neustálým konfliktem. [1] Tento konflikt do jisté míry můžeme pozorovat i v dnešním světě, i když byly v drtivé většině států nastoleny vlády. Spatřujeme ho v rovině lokálních, zde se dají uvést jako příklad běžné sousedské hádky, či globálních, kdy je výsledkem boj o území a vliv.
Jsem přesvědčen, že společnost se poslední dobou dostala do skepse a převzala názor toho, že věci budou dál eskalovat a to, kde se nacházíme teď, je pouhý začátek. Tento slet negativních událostí začal pandemií Covid-19, která byla bezprecedenční událostí. Zapříčinila zmrznutí ekonomiky většiny států, což vedlo k rostoucím životním nákladům. Konec mediálního pokrytí této éry zapříčinil až agresorské napadení Ukrajiny Ruskem. Jen co se zdálo, že tento konflikt začal stagnovat došlo k obnovení sporu na blízkém východě, kde došlo k znovuobnovení konfliktu Izraele a Palestiny o legitimitu státního území těchto států. Jak už je tomu zvykem, tak během krizí se začaly dostávat do popředí silní vůdci, kteří ale svou moc opírají o někdy až extrémní formy nacionalismu. Ten jde u většiny z nich ruku v ruce s odporem k etnickým, náboženským a sexuálním menšinám. Všechen pokrok, který tyto skupiny za posledních desítek let vybudovaly se začal pomalu rozpadat. Vyvstává tak otázka, jak tento stav vnímat a zda je na místě začat propadat skepsi?
Není to tak dávno, kdy jsem se pokoušel najít odpověď na tuto otázku. Narazil jsem přitom na experiment, který uskutečnil americký behaviorální vědec John Calhoun. Tento experiment bývá někdy laicky nazýván také jako myší utopie. Calhoun v rámci něj umístil malou skupinu myší do simulovaného ideálního prostředí. Nebyly zde přítomné žádné faktory, které by myším stěžovaly jejich život. Naopak jim byl zajištěn stálý příděl jídla, hostinná teplota a rovněž zde nebyl výskyt žádných onemocnění. Původně malá skupina myší, která původně čítala jednotky se poměrně rychle rozrostla a po roce tato utopická myší společnost čítala tisíce jedinců. Tento počet se ukázal být zlomovým. Myši začaly pomalu vykazovat znaky frustrace. Ta se projevovala v míře agrese, kterou směřovaly na ostatní obyvatele myšího ráje. Rovněž se vyčlenila subkultura myší, kterou Calhoun příznačně nazývá jako „krasavci“. Jejich zapojení ve společenství bylo minimální. Naprosto se zřekli podílení se na společenském životě a jejich náplň dne spočívala v obživě a pečování o svůj kožich. Tyto faktory byly rovněž doprovázeny se sníženým sexuálním libidem. Natalita myší přirozeně začala klesat a starší jedinci nebyly ochotní přenechat nebo se dělit o prostor s vyrůstající mladší generací. Tento vypjatý stav nakonec vedl k postupnému strmému vyhynutí celé utopie. I přes hrozivé zjištění, které tento experiment přinesl je však zapotřebí na něj nahlížet kriticky. V dobách, kdy byl uskutečněn byl totiž kladen velký důraz na otázku přelidnění lidské populace, čemuž hrály jeho výsledky do karet. [2] [3]
I přes kritiku, kterou experiment měl, mě však zajímalo, zda ho lze alespoň částečně aplikovat na současnou společnost. Jako nejpříhodnější porovnání se nabízí aplikaci na společnost, která bývá často vnímána za jednu z nejvyspělejších na světě, a to kontinentální Evropu. Ta poskytuje drtivé většině jedinců právě domnělé ideální životní podmínky. I přesto tento faktor však můžeme sledovat jak zhruba od přelomu osmdesátých a devadesátých let natalita klesá. [4]
Doteď jsem se v mé práci zaměřoval pouze na autora, který na vývoj společnosti nahlížel čistě z biologického hlediska. Je potřeba však brát v potaz, že i když je tento přístup důležitý, není určitě jediným, který společností hýbe a utváří ji. K lidstvu neodmyslitelně patří i naše interní pudy a názory, které následně tvoří politiku jako rámec fungování každé společnosti. Právě politickým aspektem vývojem společnosti se od nepaměti zabývalo mnoho autorů. Jedním z prvních, kdo řešil problematiku přerodu formy vládnutí byl Polybius, který na ni nahlížel jako na neustále se opakující. Vše začíná velkou pohromou, která může mít nejrůznější formu. Jedinci, kteří přežijí tuto katastrofu se následně dají dohromady, jelikož je to pro ně výhodné a zároveň se do popředí dostane nejsilnější z nich. Postupně se rozvine monarchie a lidé v tomto okamžiku žijí v království. Dědicové králů však vládnou na základě krve, a ne svých schopností. Tato slabost je následně vede k tomu, že začnou moc zneužívat ve svůj osobní prospěch. Pomalu ale jistě se tak monarchie přemění na tyranii. Proti nově zrozeným tyranům se postaví nejsilnější muži ve společnosti, kteří mají plnou podporu lidu. Je nastolena aristokracie. Jejich potomci si pamatují pouze svou nadřazenost a stanou se oligarchy. Lid je svrhne a zavede rovnoprávnou demokracii. Majetní občané však s tímto nesouhlasí, a jelikož je to omezuje na majetku, svrhnou ji a znovu vzniká monarchie. Kruh je nyní pomyslně vrací na začátek a uzavírá se. [5] Inspiraci či podobnost myšlenek s Polybiem následně nalezneme u celé řady autorů. Jedním z nejvýznamnějších je poté irský filozof Edmund Burke. Ten na Polybia navazuje ve svém díle Obhajoba přirozené společnosti. Zde Burke vyslovuje myšlenku, že jednotlivé instituce formy vládnutí se mohou měnit v čase a prostoru podle společnosti, která je zřizuje. Dějiny lidstva jsou následně průběhem kde se různé typy institucí střídají podle libovůle vlády. Pokud vládce vládne ve prospěch sebe či své skupiny, tak to vede často k útisku ostatních skupin, které proti takovému zřízení povstanou. Dějiny jsou poté pouze permanentním sledem převratů a krveprolití. [6] K tomuto cyklickému vnímání času se uchyluje i sociolog Vilfredo Pareto. Ten ve své teorii elit zastává obdobný názor jako předešlí jmenovaní filozofové. Tvrdil totiž, že celá historie je totiž jen hřbitovem jednotlivých elit. Ta může být prolomena jen infiltrací jedinců z ovládané skupiny nebo svržením stávající elity a nahrazení elitou novou. [7]
Z výše uvedeného výčtu autorů vyvstává domnění, že právě cyklické vnímání společnosti je jediný možný způsob, jak se dívat na historii lidstva a pokusit se odhadnout budoucnost. Jako potvrzení této premisy můžeme použít dílo jednoho z klasiků minulého století George Orwella, vlastním jménem Erica Blaira. V jednom ze svých nejznámějších děl, kterým je Farma zvířat, se věnuje psychologii moci. Orwell zde na začátku popisuje lidské majitele farmy, kteří zvířata ve své farmě vykořisťují a zachází s nimi opovrženíhodným způsobem. Skupina prasat, které můžeme chápat jako zástupce lidu, se brzy dostanou k moci. Zvířata se následně mylně domnívají, že se blýská na lepší časy, jelikož jsou u vlády jedni z nich. Brzo však přijde vystřízlivění. Prasata přičichnou k moci a i z nich se stanou ti, kterými ještě donedávna nejvíce opovrhovali, lidé. [8] Můžeme zde vidět, že ať už se k moci dostane kdokoliv, myšlenka toho, že své moci nezneužije a historie se nebude opakovat, je poměrně nízká. S velkou pravděpodobností totiž není problém v samotných vepřích ale v přirozenosti živých bytostí jako takových. Ty totiž vždy primárně myslí na svoji osobní slast.
Na závěr této práce nezbývá než pokusit se odpověď na základě vznešených argumentů a pohledů na otázku, zda se lidstvo nachází na pomyslné křižovatce. Představeny byli postupně dva úhly pohledu, a to enviromentální a druhý politicko-societální. Ty si navzájem nemusí nutně odporovat, ale naopak na sebe mohou navazovat a doplňovat se. Nízká natalita a zvýšená míra agrese totiž zajisté může vyvolávat dojem, že je lidstvo aspoň podle Calhounového Myšího ráje na ústupu. Je však tento ústup ryze negativní? Podle autorů cyklického pojetí je historie lidské společnosti něco, co se neustále opakuje. Tato krize tak může představovat jen dočasný úpadek, který naopak může umožnit vznik nové společnosti. Ta bude ponaučena ze starých chyb, a může se jím po nějakou dobu vyvarovat. Nejspíš potom v tomto blahobytu bude žít po nějakou dobu, než přijde další krize. To potvrzuje i fakt, že lidská společnost proti sobě válčila už od nepaměti a okamžiky, kdy panoval mír byly spíše výjimkou než samozřejmostí. To, že jsme doteď žili ve světě, který se nepotýkal s konfliktem globálního charakteru, lze brát spíše za privilegium než pravidlo. Nesmíme tudíž upadat na mysli, jelikož s největší pravděpodobností jen dojde k upuštění tlaku, přenastavení globálních vah. Jednotlivé události jistě zanechají šrámy na mysli přeživších, ale z pohledu dějin to budou jen nicotné zlomky, které nijak neovlivní postupný vývoj civilizace vpřed.
Doporučená citace: Koštěl, Petr, Utopie a realita aneb jak společnost čelí krizím, CHR - Studentský Blog, 2/3/2025, https://www.chrprfcuni.com/post/utopie-a-realita-aneb-jak-spolecnost-celi-krizim
[1] HOBBES, Thomas. Leviathan. New York: Open Road Integrated Media, 2020. ISBN 1-5040-6286-8. [cit. 2023-11-19].
[2] LYNCH, Ross. Universe 25- John Calhoun’s NIMH experiment. In: Youtube [online]. 3. 10. 2016 Dostupné z: https://www.youtube.com/watch?v=7CXj0AGuh4c&t=314s. [cit. 2023-11-19].
[3] KEAN, Sam. Mouse Heaven or Mouse Hell? In: Scienci History Institute [online]. 17. 5. 2022 [cit. 2023-11-19]. Dostupné z: https://sciencehistory.org/stories/magazine/mouse-heaven-or-mouse-hell/ .
[4] EUROSTAT. Fertility statictics. In: Eurostat statistics explained [online]. 7. 8. 2023 [cit. 2023-11-19]. Dostupné z: https://ec.europa.eu/eurostat/statistics-explained/index.php?title=Fertility_statistics.
[5] OLIVA, Pavel. Dějiny. Praha: Arista, 2012. ISBN 978-80-86410-56-2.[cit. 2023-11-19].
[6] BURKE, Edmund. A Vindication of Natural Society. Carmel: Liberty Fund, 1982. ISBN 0865970106. [cit. 2023-11-19].
[7] PARETO, Vilfredo a ZETTERBERG, Hans L. The rise and fall of elites: an application of theoretical sociology. 7th printing. New Brunswick, USA: Transactions Publishers, 1991. ISBN 0-88738-872-8. [cit. 2023-11-19].
[8] ORWELL, George; CARRIÈRE, Blanka a KULIK, Iwan. Farma zvířat. V Praze: Rybka Publishers, 2021. ISBN 978-80-87950-63-0. [cit. 2023-11-19].
Comments