Poskytování interrupcí českými lékaři polským občankám a legalita této činnosti

Aktuální situace v Polsku

Situaci v Polsku v oblasti reprodukčních práv lze momentálně, minimálně z pohledu právní regulace, posoudit za jednu z nejhorších a nejméně příznivých v celé Evropské unii. Úprava umělého přerušení těhotenství nebyla v Polsku příliš přívětivá již delší dobu, nicméně markantní zvrat přišel v říjnu 2020, kdy polský Ústavní tribunál rozhodl, že je protiústavní ukončit těhotenství i v případě těžkých a smrtelných vad plodu, a zredukoval tak již úzký výčet povolených důvodů podstoupení interrupce. [1] Polsko společně s Maltou jsou tak jedinými zeměmi EU, kde jsou interrupce v podstatě postaveny mimo zákon.

Ústavní tribunál svým rozhodnutím v roli tzv. negativního zákonodárce zrušil na návrh poslanců zákonnou úpravu, která ženám umožňovala podstoupit interrupci v momentě, kdy se dozveděly, že existuje vysoká nebo těžká pravděpodobnost nezvratné vady nebo nevyléčitelné nemoci plodu, která ho ohrožuje na životě. [2] Tribunál argumentoval primárně rozporem zákonného ustanovení a polské ústavy, ve které je zakotvena ochrana lidské důstojnosti a nenarozeného lidského života, kterému soudní orgán přiznává právní subjektivitu. [3]

Aktuálně lze podstoupit interrupci pouze v případě, kdy se jedná o závažné ohrožení stavu ženy, či po znásilnění a incestu. [4] Avšak Amnesty International ve svých zprávách uvádí, že ,,I v těchto situacích dochází ke kombinaci četných překážek, které nakonec v praxi omezují přístup těhotných žen, zejména těch, které pocházejí z nízkopříjmových skupin a malých obcí, k potratům.” [5] Kvůli nálezu Ústavního tribunálu, právní úpravě a stigmatizaci, tak často Polky podstupují umělé přerušení těhotenství za nebezpečných podmínek. Musejí si tak pomoct často samy, či shánět pomoc, která je však nelegální. Například pouhé držení potratových pilulek nezákonné není, nicméně pro lidi, primárně pro lékaře, kteří těhotným pomáhají s dosažením potratu, to trestné je, a to s horní sazbou odnětí svobody až na tři léta. [6]

Polské ženy jsou tak vystaveny nelehké situaci, kterou ve většině případů řeší tzv. potratovou turistikou, tj. cestou do primárně pohraničních států, kde je interrupce legální, jako je například Česká republika. Kvůli přísnější potratové politice postupně začaly vznikat neziskové organizace, jak na území Polska, jako je například Aborcja bez Granic (Interrupce bez hranic), či na území ČR, nejznámější je Ciocia Czesia (Teta Češka). [7]

Česká právní úprava

Problematiku interrupcí nalezneme v českém právním řádě v zákoně č. 66/1986 Sb., o umělém přerušení těhotenství. Relevantním ustanovením je v tomto kontextu § 10, který stanoví, že cizinkám lze provést interrupci pouze v případě, že se na našem území nevyskytují přechodně. [8] V době přijetí, ještě za Československa, však nebylo bráno v potaz členství v Evropské unii, a pro úplný výklad ustanovení je nezbytné zaměřit se na doplňující vyhlášku č.75/1986 Sb. Vyhláška v § 10 upřesňuje § 10 zákona o umělém přerušení těhotenství, a to následovně: ,,Za přechodný pobyt se nepovažuje pobyt cizinek, které pracují v orgánech a organizacích se sídlem v České socialistické republice, popřípadě členek rodin pracovníků těchto orgánů a organizací, pobyt studujících a jiných cizinek, které mají povolení k pobytu pro cizince podle zvláštních předpisů,  popřípadě mezistátních dohod.” [9] Za příklad mezistátní dohody se dá považovat Smlouva o fungování Evropské unie. Podle bývalého náměstka pro legislativu a právo Ministerstva zdravotnictví Judr. Radka Policara [10], je tento výklad podložitelný i směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2011/24/EU, která uplatňuje práva pacientů v přeshraniční péči, a to tak, že na pacienty z jiných členských států se vztahuje zásada diskriminace na základě národní příslušnosti. [11] V neposlední řadě je možné se ke stejnému názoru dopracovat i po přezkoumání judikatury Soudního dvora Evropské unie, a to na základě rozhodnutí z roku 1991, sp. zn. C-159/90, ve kterém soud dospěl k závěru, že poskytování interrupcí spadá pod volný pohyb služeb. [12]

Ministerstvo zdravotnictví v roce 2021 reagovalo na pochybnosti, které ohledně výkladu této úpravy nastaly, a prohlašuje následující: ,,Jasným závěrem pak je, že občanky Evropské unie mohou legálně v České republice podstoupit umělé přerušení těhotenství. A to i v případě, že by do naší země přicestovaly pouze za tímto účelem a strávily tu jen několik málo dnů.” [13] Z uvedeného by se dalo říct, že je otázka legality zřejmá, a občanky EU tak mohou na našem území legálně podstupovat interrupci. Avšak Česká lékařská komora se na otázku legality dívá rozdílně.

Postoj lékařské komory

Dle právníků České lékařské komory otázka poskytování interrupcí Polkám českými lékaři je nejednoznačná už jen kvůli zastaralosti zákona a nejasnosti jeho výkladu. I přes argumentaci odborníků, ministerstva zdravotnictví a dokonce i veřejného ochránce práv Česká lékařská komora radí lékařům, aby byli při poskytování interrupcí polským občankám zdrženliví a vyhnuli se tak případnému soudnímu popotahování a trestnímu stíhání. [14]

Právníci České lékařské komory ve své argumentaci rozporují závěr Ministerstva zdravotnictví založený na eurokonformním výkladu. Dle jejich názoru problém spočívá v tom, že příslušná směrnice nebyla do českého právního řádu implementována, a tak se jí nelze bez dalšího přímo odvolávat, dokud Ministerstvo zdravotnictví příslušnou legislativu neupraví. [15] Nicméně jsem přesvědčená o tom, že i s tímto argumentem se dá polemizovat, a to na základě zákazu diskriminace z důvodu státní příslušnosti, který vyplývá jak z Listiny základních práv EU, která je závazná pro všechny členské státy v oblasti působnosti Smluv, tak i ze samotné Smlouvy o fungování Evropské unie v čl. 18. Z výše zmíněného rozsudku Soudního dvora Evropské unie (C-159/90), který je taktéž pro členské státy závazný, jasně plyne, že poskytování interrupcí spadá do kategorie volného pohybu služeb upravenou v Smlouvě o fungování Evropské unie. Jsem tedy toho názoru, že k závěru, ke kterému dochází Ministerstvo zdravotnictví, se dá dospět i jinou cestou, a to se stejným závěrem. Občan Evropské unie má právo na zdravotní péči v jakémkoli jiném členském státě jakoby byl jeho občanem, a to na základě zákazu diskriminace v oblasti působnosti Smluv, pod které spadá i zakotvení volného pohybu služeb. 

Česká lékařská komora poukazuje i na možnost potenciálního trestního stíhání českých lékařů. Trestní zákoník v § 160 upravuje nedovolené umělé přerušení těhotenství se souhlasem ženy. [16] Za porušení zákona o umělém přerušení těhotenství hrozí lékaři v základní skutkové podstatě jeden až pět let odnětí svobody a zákaz činnosti, přičemž i příprava je trestná, což pochopitelně přidává na síle argumentu lékařské komory, která lékaře právě z těchto důvodů raději vybízí k opatrnosti. Jsem však přesvědčena o legalitě této činnosti na základě výše zmíněných důvodů, primárně na základě vyhlášky doplňující zákon o umělém přerušení těhotenství, která zakládá výjimku postižitelnosti porušení § 10 zákona. Na druhou stranu strach lékařů z potenciálního trestního stíhání a soudního popotahování se dá považovat za zcela legitimní důvod pro obezřetnost. 

A tak i přesto, že závěr výkladu úpravy Ministerstvem zdravotnictví by mohl situaci lépe objasnit a usnadnit, nejedná se o závazný výklad, stejně jako v případě vyjádření veřejného ochránce práv. Lékař je během své praxe povinen řídit se zákony i obecně závaznými podzákonnými právními předpisy, ale zároveň stanovisky České lékařské komory, které jsou pro něj závazné. Lékařská komora má tak právo vydávat stanoviska k právním předpisům a problémům spojených s poskytováním zdravotnické péče. [17] Je tak pochopitelné, že mnoho lékařů, kteří nemají právní vzdělání, tak pravděpodobně budou spíše důvěřovat vlastní profesní komoře, než nezávaznému prohlášení Ministerstva zdravotnictví.

Možná řešení

Následkem odlišného stanoviska ministerstva a komory spousta lékařů a zdravotnických center do dnešní doby odmítá polským občankám poskytovat interrupce, čímž tak chrání sami sebe a předchází tak potenciálním problémům. Toto rozhodnutí má bohužel neblahý dopad na Polky, protože jim zhoršují již tak nelehkou situaci, ve které se kvůli polské přísné právní úpravě nachází. Je tak potřeba aktuální nejasnou situaci vyřešit tak, aby byl právní výklad jasný a nedocházelo k prohlubování problému Polských žen, které v České republice často hledají pomoc.

Novelizace zákona o umělém přerušení zákona je jistě jedním z možných řešení. O poslední novelu tohoto zákona se pokusila skupina senátorů v roce 2021. Návrh je poměrně jednoduchý, požaduje úplné odstranění § 10 zákona o umělém přerušení těhotenství. [18] Z důvodové zprávy přiložené k návrhu novely vyplývá, že by mohlo dojít k ujasnění výkladu, zajištění právní jistoty lékařů a usnadnění situace polských žen, ale i cizinek z třetích zemí. Navrhovatelé argumentovali tím, že de facto nejde o materiální změnu zákona, nýbrž o pouhé zpřesnění stávající právní úpravy. Bohužel tento senátní návrh byl samotným navrhovatelem vzat zpět, a tudíž legislativní změny se zákon o umělém přerušení těhotenství v roce 2021 nedočkal. Na druhou stranu je nutné podotknout, že návrh jako takový v českém právním prostoru vzbudil diskusi o tom, zda je vůbec rozumné se pouštět do novelizace zákona, který je aktuálně poměrně liberální. Mohlo by tak dojít k riziku, že toto již velice citlivé a kontroverzní téma způsobí v Poslanecké sněmovně rozruch, obzvláště mezi konzervativními pravicovými politickými stranami, a naopak by zákon mohl být zpřísněn. [19]

Dalším možným řešením pro ujasnění právního výkladu bez potenciální hrozby zpřísnění zákona o umělém přerušení těhotenství by mohlo být prosté vydání vyhlášky Ministerstvem zdravotnictví, která by explicitně zakotvovalo legalitu poskytování interrupcí ženám bez trvalého pobytu v České republice. Taková vyhláška by pochopitelně byla závazná i pro Českou lékařskou komoru, a tedy i pro lékaře. Nemuselo by tak dojít k zdlouhavému legislativnímu procesu, který by mohl být kontraproduktivní, a mít tak za následek zpřísnění podmínek pro podstoupení interrupce, neboť tento trend je zaznamenatelný nejen v Polsku, ale například i ve Spojených státech amerických. Ministerstvo zdravotnictví by vyhláškou pouze ztvrdilo svůj několikaletý kladný postoj k poskytování interrupcí (nejen) polským ženám.

---

Poskytování interrupcí českými lékaři polským občankám a legalita této činnosti - Sára Eva.

Stáhnout • 226KB

Doporučená citace: Rujbr, Sára Eva, Poskytování interrupcí českými lékaři polským občankám a legalita této činnosti, CHR - Studentský Blog, 23/3/2025, https://www.chrprfcuni.com/post/poskytovani-interrupci-ceskymi-lekari-polskym-obcankam-a-legalita-teto-cinnosti

---

[1] KRATOCHVÍL, Martin. Nová data. Polsko láme rekordy v počtu obviněných kvůli pomoci při potratu. Denik.cz [online]. 2022, 14.8.2022 [cit. 2023-08-27]. Dostupné z: https://www.denik.cz/staty-eu/polsko-napomahani-potratu-obvineni.html 

[2] Rozhodnutí Ústavního tribunálu Polska ze dne 22. 10. 2020, K 1/20 [online]. Internetowy Portal Orzeczeń Trybunału Konstytucyjnego [cit. 2023-08-29] 

[3] VALC, Jakub. Právní úprava interrupcí v Polsku a (ne)možnost jejího obcházení cestou potratové turistiky. Právník [online]. srpen 2022 [cit. 2023-08-29], str. 735. Dostupné z: https://www.ilaw.cas.cz/upload/web/files/pravnik/issues/2022/8/2_Valc_729-752_8_2022.pdf

[4] NAVRÁTILOVÁ, Aneta. Polský soud rozhodl o znemožnění interrupcí. Centrum pro lidská práva a demokracii [online]. 2021, 18. 4. 2021 [cit. 2023-08-27]. Dostupné z: https://www.centrumlidskaprava.cz/blog/polsky-soud-rozhodl-o-znemozneni-interrupci 

[5] JACKOWSKA, Karolina. Aktivistce obhajující právo na bezpečné interrupce hrozí tři roky vězení. Pomůžete? Amnesty International [online]. 2022, 1.4.2022 [cit. 2023-08-27]. Dostupné z: https://www.amnesty.cz/pripad/polsko-justyna-wydrzynska 

[6] DOMAGALSKA, Karolina. Polsko: Odsouzení aktivistky stíhané za napomáhání potratu nabízí pohled do mrazivé polské budoucnosti. Amnesty International [online]. 2023, 15.3.2023 [cit. 2023-08-27]. Dostupné z: https://www.amnesty.cz/zprava/5627/polsko-odsouzeni-aktivistky-stihane-za-napomahani-potratu-nabizi-pohled-do-mrazive-polske-budoucnosti 

[7] POLÍVKOVÁ, Ema. Ciocia Czesia už tři roky pomáhá Polkám s bezpečnými interrupcemi. Přítomnost [online]. 2023, 17.4.2023 [cit. 2023-08-29]. Dostupné z: https://www.pritomnost.cz/2023/04/17/27375/ 

[8] Zákon o umělém přerušení těhotenství. In: Sbírka zákonů [online]. ČESKO, ročník 1986, číslo 66 [cit. 2023-08-29].

[9]  Vyhláška ministerstva zdravotnictví České socialistické republiky, kterou se provádí zákon České národní rady  o umělém přerušení těhotenství. In: Sbírka zákonů [online]. ČESKO, ročník 1986, číslo 75 [cit. 2023-08-29].

[10] POLICAR, Radek. Proč je provedení umělého přerušení těhotenství občance Evropské unie v souladu s právním řádem platným na území České republiky? [online]. Ministerstvo zdravotnictví České republiky, 2016, 7. 10. 2016 [cit. 2023-08-29]. Dostupné z: https://www.mzcr.cz/proc-je-provedeni-umeleho-preruseni-tehotenstvi-obcance-evropske-unie-v-souladu-s-pravnim-radem-platnym-na-uzemi-ceske-republiky/ 

[11] Směrnice Evropského parlamentu a Rady o uplatňování práv pacientů v přeshraniční zdravotní péči. In: . Úřední věstník, 2011, číslo 24.

[12] BERNARDOVÁ, Aneta. Potraty občanek EU jsou v Česku legální. Ví to Senát? Právní prostor [online]. 22.04.2021 [cit. 2023-08-29]. Dostupné z: https://www.pravniprostor.cz/clanky/ostatni-pravo/potraty-obcanek-eu-jsou-v-cesku-legalni-vi-senat 

[13] Prohlášení Ministerstva zdravotnictví k otázce provádění interrupcí u cizinek, 18.2.2021. Dostupné z: https://www.mzcr.cz/tiskove-centrum-mz/prohlaseni-ministerstva-zdravotnictvi-k-otazce-provadeni-interrupci-u-cizinek/ 

[14] ČABANOVÁ, Adéla. Nejasný český postoj ztěžuje situaci polských žen. Medical Tribune [online]. 5. 1. 2022 [cit. 2023-08-29]. Dostupné z: https://www.tribune.cz/archiv/nejasny-cesky-postoj-ztezuje-situaci-polskych-zen/ 

[15] VALC, Jakub. Právní úprava interrupcí v Polsku a (ne)možnost jejího obcházení cestou potratové turistiky. Právník [online]. srpen 2022 [cit. 2023-08-29], str. 748, Dostupné z: https://www.ilaw.cas.cz/upload/web/files/pravnik/issues/2022/8/2_Valc_729-752_8_2022.pdf 

[16] Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, Parlamentu České republiky. In: . Sbírka zákonů, ročník 2009, číslo 40.

[17] MACH, Jan. Profesní standardy, doporučené postupy a závazná stanoviska. ČLK Tempus medicorum [online]. 2022 [cit. 2023-08-29]. Dostupné z: https://www.zdravotnicke-pravo.cz/0009-profesni-standardy-doporucenepostupy-a-zavazna-stanoviska 

[18] Návrh senátního návrhu zákona senátora Václava Lásky a dalších senátorů, kterým se mění zákon č. 66/1986 Sb., o umělém přerušení těhotenství. In: . Senátní tisk č. 58, 2021.

[19] BERNARDOVÁ, Aneta. Potraty občanek EU jsou v Česku legální. Ví to Senát? Právní prostor [online]. 22.04.2021 [cit. 2023-08-29]. Dostupné z: https://www.pravniprostor.cz/clanky/ostatni-pravo/potraty-obcanek-eu-jsou-v-cesku-legalni-vi-senat